Tyto obrazy, jejichž jednotícím tématem je světlo, se dají zařadit k silnému proudu v moderním malířství dvacátého století, pro které se vžil název lyrická abstrakce 

Vztah mezi barvou, tvarem a světlem je pojímán v duchovní rovině. Světlo se stává prostorem - jako při podzimní procházce mlžným ránem, kdy pouliční světla, reflektory aut doplňujících prostor o rychlost i statičnost svítících barev oken v mlze jen tušených domů, přináší magickou inspiraci světelných kompozic. 

Světlo se svou meditativní hodnotou, od středověkých katedrál v naší kultuře pevně zakotvených, je nositelem spirituálních myšlenek přesahujících nám vyměřený čas. 

...A tak se světlo v těchto obrazech stává prostorem pro naši meditaci...